Jak učit o nebankovkách a mikroúvěrech

V České republice si lidé nejčastěji půjčují na nové bydlení, vybavení domácnosti nebo auto. Skoro třetina domácností nemá finanční rezervy na pokrytí nečekaných výdajů, jako jsou rozbitá pračka nebo lednička, školní potřeby, ale třeba i nedoplatky za energie. Ty pak řeší právě půjčkou. Některé půjčky mají dobrý a pádný důvod, jiné jsou doslova zbytečné − proto je třeba, abychom se ve světě spotřebitelských úvěrů uměli orientovat. Nebezpečí špatného rozhodnutí, které může mít dramatické následky, číhá doslova na každém rohu.

Významná část zadlužení však vzniká v důsledku výpadku příjmu (např. po ztrátě zaměstnání) a také jako následek rozpadu vztahů či komplikací, které vztahové problémy přinášejí. Riziko může představovat rozvod, ale také ručení, které někomu poskytneme, nebo situace, když se za někoho v dobré víře zadlužíme. Někdy to může být i dědictví nebo nečestné jednání rodinných příslušníků, tedy lidí, kterým obvykle věříme nejvíce.

Peníze rychle (a s velkým rizikem): Nebankovní instituce

Nebankovní instituce jsou komerční poskytovatelé půjček, úvěrů a leasingů. Neplatí pro ně pravidla jako pro banky. Jsou pro ně typické tyto znaky:

• cílí na zranitelnější domácnosti s horší bonitou, zpravidla na ty, které (by) banka odmítla,
• provází je vyšší riziko (úroky, sankce, poplatky),
• často nabízejí záměrně rychlý úvěr (půjčku) bez posouzení úvěruschopnosti → cesta k dluhové spirále,
• typická je pro ně agresivní reklama slibující podezřele „výhodné“ podmínky.

Nebankovní instituce se dají rozdělit na dva typy − drahé, ale legální (vysoké úroky a nepříliš výhodné podmínky atd., nicméně stále v mezích zákona, mají licenci od ČNB) a pak vyslovené „šmejdy“ (nemají licenci ČNB, snaží se to obcházet skrze půjčky na IČO, půjčky mezi fyzickými osobami, půjčky za poplatek předem → nulová ochrana spotřebitele, což je zásadní nebezpečí.)

Největší nebezpečí: Mikroúvěry

Mikroúvěry jsou krátkodobé půjčky na malé částky (obvykle 1–10 tisíc Kč), které se tváří jako rychlé řešení akutního problému. Patří ale k nejrizikovějším finančním produktům. Mají velmi krátkou splatnost – často jen několik dní až týdnů – a extrémně vysoké RPSN v řádech stovek až tisíc procent. Jsou snadno dostupné, často bez ověřování příjmů (úvěruschopnosti, tedy schopnosti splácet úvěr), což vede k tomu, že si je lidé berou opakovaně a sklouznou do dluhové spirály. Stačí i krátké zpoždění a úvěr se může rychle prodražit kvůli vysokým sankcím, poplatkům za prodloužení, nebo dokonce rychlému zesplatnění. Společnost, která úvěr poskytuje, má taková pravidla nastavená záměrně.  Mikroúvěry proto fungují spíše jako past než pomoc a zásadním doporučením je se jim vyhýbat.

Prevence a kudy z toho ven?

Prevence je opatrnost, pečlivé čtení a posouzení podmínek (typicky na zadních stranách smlouvy) a schopnost říkat NE, i když se jedná o rodinné vztahy. Nástroje, které mohou pomoci, jsou jednak Seznam licencovaných bankovních a nebankovních společností a jednak Index odpovědného úvěrování, kde lze zkontrolovat míru rizikovosti a nákladovosti půjčky. 

Když už situace nastane, je dobré vědět, že z ní existuje cesta ven. Je několik klíčových míst a osob, na které se obrátit: 

Finanční arbitr: nezávislý institut, který řeší spory mezi dlužníky a věřiteli zdarma. Může rozhodnout o neplatnosti některých smluvních ustanovení a pomoci dosáhnout smírčího řešení, například snížit dluh na jistinu bez sankcí.

Dluhové poradny: jejich seznam je k nalezení na webu Institutu prevence a řešení předlužení.

Úspěšně o „nebankovkách“: Prakticky a s empatií

O tématu nebankovních institucí a půjček je nejefektivnější učit prakticky a na konkrétních příkladech. Mnohé z nich budou žáci znát z reklam, možná se s nimi i setkali v rodině. Dají se využít i modelové situace, kdy se například porovnává běžná bankovní půjčka s mikroúvěrem, počítá se, o kolik se mikroúvěr prodraží. Žáci tak zřetelně uvidí rizika, která se s mikroúvěry pojí. Důležité je vysvětlit i triky nebankovních firem (např. půjčka na IČO) a nechat žáky rozeznávat, co je podezřelé. V každém případě je důležité, podobně jako v tématu dluhů a exekucí, přistupovat k látce věcně a s empatií, nestrašit, ale ukazovat realitu.