Kompetenční výuka − téma současnosti. Leze vám na nervy? Možná je to tím, že pojem „kompetence“ se začíná objevovat všude. To ale nemění nic na tom, že jsou důležité. Proto přinášíme seriál zaměřený na praktické uchopení kompetencí − jak je opravdu v žácích aktivovat, jak je nenásilně zahrnout do výuky, a tedy do přemýšlení i do přístupu k životu. Prvním tématem, na které se společně podíváme, je kritické myšlení.
Alespoň krátce na úvod. Kritické myšlení by se dalo bez přehánění označit za klíčovou schopnost člověka 21. století. S rozvojem internetu, a především sociálních sítí jsme se jako lidstvo přesunuli do takzvané doby postfaktické − přehlcené informacemi (a také názory a pocity, které se za ně rády vydávají). Tedy do doby, kdy je nezbytně nutné znát zdroje informací, kterým se chystáme uvěřit a nechat je, aby nám ovlivnily život. To se děje mimoděk. Vnímáme svět kolem nás, informace k nám proudí a náš mozek je filtruje, přijímá či odmítá. Proto je kritické myšlení dovednost, kterou je třeba mozek naučit. Vytrénovat ho tak, aby vědomě prováděl „analýzu důvěryhodnosti“ místo pouhého akceptování všeho, co k nám plyne, a tím nás v konečném důsledku chránil.
Kritické myšlení chrání před jednáním vyvolaným strachem, ale také jinými impulsy − to se velmi jasně promítá například do témat finanční gramotnosti, a hlavně bezpečnosti. Důležité je, když hodnotíme třeba zprávy o domácí politice, ale umocňuje také naši schopnost detekovat nástrahy ve smlouvách, dohodách − finančních i nefinančních. Když používáme kritické myšlení, pohybujeme se ve světě odvážně a se sebedůvěrou, že nepadneme do pasti, protože víme, na co se zaměřit.
Pokud máte jasno, co kritické myšlení je, a co naopak není, můžete následující odstavec směle přeskočit a zaměřit se rovnou na tipy a triky, jak tuto dovednost v žácích aktivovat a podporovat. Pokud si rozdíly rádi zopakujete, jdeme na to.
Začneme tím, co kritické myšlení není. Není to negace, kterou často za kritiku vydáváme. Není to automatické odmítání, nastavení „jsem proti všemu“ ani nastavení, že musím mít názor na všechno nebo vyhrát každou hádku. A není to ani ověřování faktů bez porozumění kontextu. Tohle všechno jsou spíše obranné strategie, vybudované většinou na jedné z nejsilnějších emocí − na strachu. Strach pracuje jako dokonalý zatmívač mysli a funguje především rychle − jakmile se začneme bát, emoce nás pohltí. Je pak v podstatě nemožné (pokud s nimi neumíme vědomě pracovat) oprostit se od toho, co mi strach našeptává, a přemýšlet o situaci jinak. A jakmile se bojíme, děláme také vše pro to, aby strach zmizel. Například když „vyhrajeme“ hádku, potvrzujeme tím sami sobě svou pozici a strach na nás nemůže. Tedy alespoň si to myslíme.
V kontextu strachu je kritické myšlení naprosto zásadní, protože umožňuje (do určité míry) odstup od vlastního prožívání. Co to tedy vlastně je? Kritické myšlení, jak už jsme si řekli, je dovednost, naučená schopnost, jak o světě kolem sebe přemýšlíme, jak ho čteme, jak filtrujeme informace, které k nám přicházejí. Má tedy nějaké projevy? A jaké?
Člověk, který kriticky přemýšlí:
Jak je vidět, kritické myšlení není jen o ověřování faktů a zdrojů nebo o schopnosti poznat manipulativní článek skrze přítomné red flags (termín označující typické znaky manipulace v textu). Je skryté také ve schopnosti zahrnout do své analýzy tématu i sama sebe, svá omezení, slabiny, předsudky, aktuální rozpoložení, emoce. Celý náš osobní kontext. To je často velmi obtížné pro dospělého člověka, natož pro děti či mladistvé, kteří se ještě moc neznají a sebereflexe pro ně může být neznámým pojmem. Proto je velmi důležité mít na paměti, že cílem výuky kritického myšlení je probuzení a aktivace celého spojení já-svět a podpora přístupu, který pouze slepě nepřijímá, ale reflektuje, hodnotí a zkoumá − to vše s vědomím sebe sama.
Zásadní je, jakou věkovou kategorii chceme ke kritickému myšlení vést. Jedná-li se o prvostupňové žáčky, pak je nejdůležitější podporovat jejich dětské „A proč?“
Kritické myšlení má totiž velmi blízko ke zvědavosti, a tedy ke kreativitě − pokud dětem dovolíme zpochybňovat danosti a pravidla, úžasně se na tom učí. Například dotaz, proč si máme mýt ruce před jídlem, může vést až k pozorování bakterií na rukou pomocí mikroskopu. Děti nakonec nejspíše uznají, že tohle pravidlo dává smysl a není třeba ho znovu zpochybňovat. Navíc dostanou hned dvě důležité lekce. Jednak si mají možnost ověřit pravdivost informace, že na rukou jsou bakterie, a jednak se setkají s podporou projeveného kritického myšlení (zvědavosti a zpochybňování). Podpora od pedagoga, tedy autority, jim dá signál, že tak je to v pořádku a je žádané, aby v tomto směru přemýšlení o světě pokračovali. Ideální základ pro další rozvíjení této důležité schopnosti.
Na druhém stupni a výše už máme možností více a aktivaci tohoto druhu myšlení můžeme zahrnout do všech předmětů. Koneckonců i samotné otázky „Proč se to mám učit?” a „K čemu mi tohle jednou bude?“ jsou dobrým signálem, že žáci jen nekonzumují předložené věci, ale také je nějak hodnotí. Další rozměry smysluplnosti některých témat ve výuce nechme stranou :-).
Prvním ze skvělých nástrojů, jak kritické myšlení rozvíjet, je více se žáků ptát a méně jim předkládat „hotové“ informace. Dát jim možnost, aby se zapojili, aby se nad tématem zamysleli z různých úhlů pohledu. Vtáhnout je do děje − to vše v kontextu sebereflexe. Můžeme tedy například použít velké a citlivé téma Migranti odsávají ze sociálního systému peníze, ale nepřispívají. Ptejme se společně s žáky: Proč? Kdo to říká? Kdo říká opak? Kdo má jakou motivaci tvrdit to či ono? A čemu máme sami tendenci věřit − a proč? Jaké emoce vnímáme my sami v daném tématu? Diskuse nad tématem rozvíjí kompetenci kritického myšlení sama o sobě.
Můžeme u našeho příkladu s migranty zůstat a použít na něj i další nástroj pro rozvoj kritického myšlení − tentokrát ověřování zdrojů, analýzu textu a práci s informacemi. Ke zvolenému tématu najdeme na internetu řadu článků, od seriózních přes bulvární až po konspirační teorie a cílené dezinformace. V nich můžeme společně s žáky hledat zmíněné prvky, které poukazují na pochybné pozadí takových textů a manipulativní techniky (zmiňované red flags). Ano, jedná se spíše o budování mediální gramotnosti a odolnosti, nicméně ke kritickému myšlení tyto znalosti nepochybně patří.
A poslední dobrá cesta v našem výčtu, sice méně komplexní, ale také velmi potřebná, je schopnost rozlišovat mezi fakty a interpretacemi. Ta má na první pohled blízko k mediální gramotnosti, ale hodí se do ní zahrnout argumentační fauly a demagogii, tedy klamné a záměrně manipulativní řečnění. Vůči nim je odolný i málokterý dospělý člověk. Prozkoumávat taková témata skrze práci s reálnými příběhy (například proslovy politických představitelů) má velký přínos pro rozvoj kritického myšlení, ale i odolnosti nejen vůči manipulaci. Skvělé video, které může posloužit jako úvod do tématu, připravila Akademie věd ČR ve svém cyklu Nezkreslená věda.
Jako existuje řada cest, které fungují a u žáků kritické myšlení rozvíjejí, existuje i řada praktik, které se pro rozvoj kritického myšlení používají mylně. Patří mezi ně hledání chyb v textech bez smysluplného zadání a důraz na rétoriku, tedy formu sdělení názoru, spíše než na samotný názor. Pokud někdo tyto cesty používá, pojem kritické myšlení nepochopil. Schopnost najít chyby k němu samozřejmě patří, ale zdaleka to není pouze o ní.
Jak poznáme, že naše snaha o rozvoj kritického myšlení dopadá na úrodnou půdu? S nadsázkou řečeno, žáci nás budou štvát svými dotazy. A čím relevantnější budou, čím více bude třída zpochybňovat, čím více bude hledat jiné úhly pohledu − tím více jsme ve svém snažení úspěšní. Kriticky myslící lidé jsou často nároční, rozhodně se nespokojí s pouhým „takhle to je“. Díky tomu nejsou snadno ovlivnitelní a manipulovatelní. A to je cíl, kterého chceme dosáhnout.
V konkrétní rovině může rozvíjející se schopnost kritického myšlení znamenat, že se žák ptá na zdroje, motivy a alternativy. Je schopen převyprávět tvrzení vlastními slovy, dokáže rozlišovat mezi fakty a interpretacemi, dovede formulovat podmínky platnosti nějakého tvrzení. Ale i kdyby to neuměl dokonale, může mít pouze „pocit, že mu něco nesedí“. A už to je znamení, že o věci přemýšlí a nepřijímá ji jako danost. Nakonec je úspěch dobře znatelný na práci s informacemi: žák je umí získat, rozebrat, zhodnotit a použít k rozhodnutí a také do toho zahrnout například reflexi vlastních pocitů nejistoty nebo obav, že se splete.
Co funguje
Čemu se vyhnout
Kritické myšlení chrání a umožňuje bezpečný (nebo bezpečnější) pohyb v dnešním informačně a vjemově nesmírně zahlcujícím světě. Vyžaduje sebereflexi, ostražitost, schopnost „být nohama na zemi“ a také ochotu diskutovat s otevřenou myslí. Je klíčovou kompetencí, kterou by měl ovládat každý člověk současnosti. Zvláště pak zástupci digitálních generací, protože ve virtuálním světě se odvíjí podstatná část jejich života. A je zásadním výchozím bodem pro rozvoj v tématech, jako je digitální a finanční bezpečnost, respektive bezpečnost vůbec.
A když jsme u Skoaly, platforma je sama o sobě postavená na kompetenční výuce. Ve všech metodikách, hrách, gameboocích a eduboocích pracujeme především s rozvíjením kompetencí. Nenásilně a hravě. V následujících metodikách se právě na kritické myšlení zaměřujeme! Vyzkoušejte s žáky přímo ve třídě.
Každý učitel už tu otázku slyšel. A možná ne jednou. Kompetenční výuka na ni umí odpovědět – konkrétně, smysluplně a přirozeně. Nejde o revoluci, kterou musíte nastudovat na tři semestry. Spíš o jiný úhel pohledu, který může proměnit školní hodiny v něco, co dává smysl nejen vám, ale i žákům. Zkuste se podívat, proč stojí za to udělat první krok.